Závěr. Shrnutí. Něco smysluplného na závěr našeho příběhu paní Heleny. Ale je co?

Zcela se přiznám, že mi to nějak tentokrát nešlo “přes klávesnici”. Nemohla jsme ten článek vypotit. Už vím proč. Protože v případě paní Heleny nevidím to pověstné světýlko na konci.

Nejprve jsem taky hodně přemýšlela, jak vlastně ten náš příběh ukončit. Dobře vlastně nejde. V reálném světě konec ještě nemá, protože paní Helena musí udělat ještě minimálně jedno rozhodnutí. 

Stačí věřit? 

Věřila paní Helena, že sepsání příběhu pomůže k tomu, že se  v makléřce hne svědomí a sama přijde a omluví se? Nebo že se pohnou ledy? Bude nějaká reakce? Jaká je vlastně šance klientů, kteří se snaží přimět makléře nebo kancelář, která pochybila, k nápravě?  Paní Helena zkusila všechno možné. A reakce?

Po zjištění, že jí údaje nesedí začala vše řešit. Makléřkou byla nejprve odkázána na obec, aby si to došla dohodnout sama. Přestože paní makléřka oslovila nakonec obec skrze svého sdvokáta, nic se dále nedělo. Vše musí a musela řešit klientka sama. Poté již nastoupili právníci makléřky a věc se začala zamotávat. 

Úryvek z dopisu advokáta: “Vaše klientka měla před podpisem kupní smlouvy dostatek času seznámit se všemi podklady, zejm. tedy s příslušnými výpisy z katastru nemovitostí, katastrálními mapami, apod. V případě jakýchkoliv nejasností měla vaše klientka rovněž možnost požádat o kvalifikovanou právní pomoc ze strany advokáta a být v průběhu realizace prodeje nemovitostí právně zastoupena.”

Důvěřuj, ale prověřuj!

Ruku na srdce, před 10 lety nebyla osvěta a informovanost klientů na takové úrovni jako dnes. Paní Helena tedy brala makléřku jako profesionála, kterého si zaplatí a dostane kvalitní službu. Logicky se takto nabízí otázka, za co by měl makléř ručit? Odpověď mi přijde až trapné psát, fakt. Neumím si představit, že snad  si snad někdo myslí, že jen za předání informací.

Cituji paní Helenu: “ Ano paní makléřka za svoji práci a služby neručí. Potom nerozumím proč taková realitní kancelář existuje? Stejně si musím krok po kroku vše zařídit, zkontrolovat, oběhat, vyběhat sama. Nebo nějako dalšího si ještě zaplatit. Za jednu službu dvakrát.”

Je v pořádku, že se automaticky předpokládá, že si budu nechávat ověřovat poskytnuté služby někým jiným? Divíme se pak, jako makléři, že si klienti myslí, to co si myslí? Znám celou řadu velkých profíků mezi makléři a je bohužel smutné, že se pak takto i jim kazí pověst.

Tak šla na obec

Obec získala pozemek v době, kdy už vlastníkem nemovitosti byla paní Helena. A vědělo se, že tam bydlí, žije a funguje. Po její žádosti, kdy chtěla stav narovnat, zaujala obec zajímavé stanovisko. 

Veškeré náklady na dokoupení pozemku, včetně daně z nabytí , daně z příjmů a zřízení věcného břemene (služebnost spočívající v povinnosti strpět přetékání vody ze sousedních pozemků) musí paní Helena přijmout, podmínka. Navíc se značnou mírou omezení manipulace na pozemku.

Co dál? Bude platit a podřídí se?. Nebo bude užívat budovu, která je na cizím pozemku?  Pomoc čekala. Někde. Reakci čekala. Nějakou. Zatím se cítí ponížená a vidí to tak, že pyká za chyby někoho jiného.

Spása není na dosah

Já jí nespasím. Ani to nevyřeším. Bohužel. Zveřejněné články však mohou opět poukázat na bolesti v našem oboru a pomoci kultivovat stav. A proto vznikly. Co tyhle články měly udělat: ukázat, upozornit, vysvětlit, přinést informace. 

Ukázat klientům i makléřům, že člověk není bezchybný a dokonalý tvor.Ale že je vždy jediná možná a správná cesta: upozadit svoji touhu, ego a potřebu po penězích a postavit se k řešení problému a chyby čelem. Mít koule na to, říci: pokazila jsem to, chybovala jsem, neohlídala jsem. Dám to do pořádku. Navrhnu řešení a dotáhnu to do konce. Vrátím peníze. Třeba proto, že jsem i pojištěná.

Reakce na články byly velmi pestré a zajímavé. Dostala jsem například zajímavé emaily od nějaké paní Renaty. Dost osobní. Napsala toho hodně. Třeba tuhle větu: “ Opravdu si myslíte, že spasíte těmihle články svět?” 

Paní Renato, ať jste kdokoli, díky za důvěru. Ale svět nespasím. To je fakt  Pokud ale moje práce, můj koníček, pomůže jednomu člověku a ušetří nebo mu zachrání peníze, je to SUPER a jsem spokojená. 

Velmi bych si přála, aby věci nabraly jiný směr a nakonec se paní Heleně podařilo věci dořešit. A měla už klid. Ne jenom proto, že jsou vánoce.

Ivana