Dává nám ten mrňavej minišmejd zabrat, lekce …co říkáte? Nebo ne? Jak to máte konkrétně vy?
- Někteří pracujeme z domova a můžeme třeba na zahradu či do lesa. Máme podnikání, které má šanci fungovat i teď…zdá se.
- Někteří ale radši nepracují, hroutí se pod hromadami obav a strachů. Jejich podnikání a přístup k životu prodělává blackout…
- Někteří jsou v pohodě, jiní si pořád stěžují nebo ze strachu kážou…
- Někdo natahuje ruku pro záchranu, zatímco jiní hledají nové způsoby.
“ Kdo chce, hledá způsoby. Kdo nechce, hledá výmluvy!”
Znáte? Jsme toho teď svědky v přímém přenosu. Vidím kolem sebe 2 skupiny lidí:
1) ti, co přestali “žít” a vzali si ve jménu “minišmejda” konají tak nějak jinak
2) ti, co respektují minišmejda a všechna opatření v dialogu s ním a žijí dál, jen hledají nebo našli novou trasu a nehroutí se, vidí v situaci příležitosti
Nade vší pochybnost musíme být víc než kdy jindy zodpovědní vůči svému zdraví a okolí. Ale pravdou taky je, že to běžně dělá hodně z nás normálně. Řešíme prevenci, podporujeme naše tělo atd. Nemusíme si dnes asi teda vyprávět, jak je důležité si umýt ruce, kýchat správně nebo když mám chřipku být doma a neprskat na jiné.
Život je zcela v pořádku, i teď.
Mám obrovské štěstí, že jsem se v rámci revitalizace svojí sociální bubliny obklopila těmito lidmi. Nastavili jsme si v hlavě, že život je zcela v pořádku, i teď.
Je naopak velkou inspirací pro revizi a zrcadlem postupů, nastavení, vztahů, procesů i nás samotných.
Ukliďme to, co nám už nechutná
Máme jedinečnou šanci velmi rychle a přirozeně vypnout, co není funkční, vyčistit stůl, vyházet ze šatníků či spižírny co už nám “nechutná”. Podívat se na sebe, nebát se říci, co ze mě dnešní situace a mnohdy záměrně vyvolaná panika a šílenství vytahuje ven, čeho se doopravdy bojím. Mohli bychom ve výčtu toho, co “bychom mohli….”asi pokračovat dlouho. Docela by mě zajímalo, jaké tipy byste dali vy.
”Bylo by dobrý se bát.”
Víte, je mi osobně hodně smutno z toho, že stačí tak málo, abycho se zakopali do zákopů strachu. Stačí někdy jen to, že někdo řekne nebo napíše: ” Bylo by dobrý se bát.” A my se začneme hned bát. Radši víc, než míň. Pro jistotu. A když se někdo nebojí, tak je hned mimo. Mít vlastní názor, notabene nejít s proudem, je mám pocit sebevražedná mise v těchto dnech.
“Cesta je cíl!”
Jde o nastavení hlavy. Je to přístup hledat, nikoliv bojovat. První přístup nám dává energii, druhý ji spotřebovává. Někdy se nám totiž řešení ukáže, až když se rozejdeme. Když se koukneme směrem k pomyslnému horizontu.
Jenže tam to často bolí, není to jasné, je tam mlha. Na místě, v pasivitě se toho obvykle moc neděje.
Můj velmi inspirativní přítel říká: “Změň své myšlenky a změníš svůj svět!”. Jaký je jeho pohled na situaci a proč je dobré vyměnit slovo OBAVA za slovo PŘÍLEŽITOST, si v klidu můžete přečíst v tomto zajímavém článku.
Mějte se hezky. Ať se vám to daří.
Do dalších dnů vám přeji klid a úsměv.
Ivana Cikánková