Prodávajícím, kupujícím ani realitním makléřům. Jedno z mnoha sporných témat v realitní džungli. A kde je pravda? Jsou lumpové pouze makléři? A jak se chovají klienti? Dovolím si malou úvahu, ke  které jsem byla vyzvána kolegy z projektu i-staveniště.

Jeden z nich prodělal “divnozkušenost” s jednou realitní kanceláří působící na českém trhu. Žádný lokální prcek, celorepubliková síť. Co se přihodilo si můžete přečíst tady přímo v článku i-staveniste.cz.

Jak to tedy s protokoly o prohlídce v praxi je?

Měl kolega jenom “smůlu” nebo to je běžná praxe? Podívejme se na to očima makléři i klienta. Jsem si vědoma toho, že některá následující sdělení mohou být nepopulární. Zastávám však názor, že je třeba o věcech mluvit. I o těch, která se jedné nebo druhé straně nebudou líbit.

Protokol o prohlídce je poměrně běžně užívaný dokument. Slouží k několika účelům:

• reporting majiteli/manažerovi o aktivitě makléře
• doložení aktivit vůči prodávajícímu zejména v případě, že není přítomen prohlídkám se zájemce
• podklad pro souhlas klienta s kontaktováním hypotéčním makléřem pro nabídku možností financování

Potud asi vše v pořádku, co říkáte? Navíc protokol je protokol. Podle wikipedie je to záznam o jednání, zápis o provedených úkonech. Prostě záznam. 

V našem případě může být standardem: kdo tam byl – klient, kde byla prohlídka (adresa nemovitosti +jméno majitele), jméno makléře a název kanceláře, datum a čas prohlídky, souhlas/nesouhlas s kontaktováním hypotéčním makléřem.

Protokol by v každém případě, pokud je použit, měl být podepsán před uskutečněním prohlídky a s řádným vysvětlením realitního makléře. Proč ne.

Jsou tu však ještě další dva důvody, proč se stalo běžným zvykem podepisovat protokoly. Vzájemně tyto důvody slouží jako katalyzátor jeden pro druhý a naopak. Začarovaný kruh. A není to vždy v pohodě. Nebo ne?

První důvod

Způsob a kvalita nabízení nemovitostí na trhu. Věčné téma. Soupeření makléřů o zakázky a lov na klienty. Nabízené nemovitosti totiž nemají zlegalizované a nemají na ně uzavřené zprostředkovatelské smlouvy. Takže nemají ani oprávnění je nabízet. To je fakt. 

Někteří budou argumentovat ústním souhlasem. Nicméně upřímně. Po telefonu získat souhlas majitele typu: “když někoho budete mít, tak mi ho přiveďte” nebo podobné není pro mne osobně souhlas. A zejména prodej nemovitosti není žádná legrace na to, abych si nabízela prodej jen tak  bez prověření, ověření a pořádné prezentace.

Pokud majitel myslí svůj prodej vážně, chce ho provést s maximálním efektem a bezpečně, pak jediná cesta výhodná pro všechny strany je zprostředkovatelká smlouva. Ale to zase v jiném článku.

Absence smluv u velkého množství zakázek na trhu byla jedním z důvodů proč se protokoly začaly objevovat. Makléři se snažili za každou cenu ulovit klienta a ochránit si svoji provizi. Někdy bohužel za každou cenu.

A tady pozor! 

To je okamžik, kdy se z protokolu může stát “skrytá smlouva”. Máme tam najednou smluvní strany, sankce, účel apod. Jako v případě našeho kolegy. Nemám smlouvu s prodávajícím, tak si alespoň zavážu kupujícího. 

Zcestná logika, nezdá se vám?

Nejsem právník a nechci tady polemizovat o platnosti takovýchto jednostránkových elaborátů. Každopádně vůči klientovi to není fér slušně řečeno. Podstrčit mu k podpisu s dovětkem “to je formalita” defacto smlouvu se sankcí.

Druhý důvod

Není to fér ani vůči makléřům. A víte proč? Druhým důvodem vzniku potřeby používat kontrolní protokoly o prohlídce bylo mimochodem i rostoucí procento klientů, kteří se rozhodli využít makléře k tomu, jak se dostat k zakázce. A vše si pak zrealizovat sami. I s majitelem. Někdy není překážkou ani řádně uzavřená smlouva, i když pravda, takových případů je mnohem méně.

Protokol by měl mít funkci kontrolního podkladu v případě, že se klient pokusí realitní kancelář, která mu zprostředkovala možnost prohlídky, jednoduše obejít /zakázky ošetřené smlouvou/. A to pro všechny strany.

Ano. O tom se moc nemluví. Pravda je taková, že někteří “neprofesionální” kolegové si o obejití vyloženě říkají. A nebojím se říci “dobře jim tak”. Morálka uvažování mezi lidmi je ale v obecné rovině opravdu někdy velmi zvláštní. 

Jedete na prohlídku a klient už je dávno uvnitř nemovitosti a jedná s majitelem. Prohlédne si byt s vámi a pak se vrací sám a nabízí majiteli, že nemovitost koupí přímo bez realitní kanceláře. To je v pořádku? Nemyslím.

A tak je to pořád dokola. Z obou stran.

Závěrem k výše uvedenému doplním odpovědi na dotazy kolegy v článku i-staveniště:

1. Běžnou praxí je dávat protokol před prohlídkou. Někdy ve zvláštních  případech, například časového tlaku, je možné po dohodě podepsat protokol po prohlídce.

2. Pokud se jedná o klasický protokol (potvrzení o prohlídce) kopie předávána většinou není.

3. Protokol o prohlídce by v žádném případě neměl obsahovat malý nebo nečitelný text.

4. Opravdu záleží na formátu protokolu a vysvětlení- viz výše v textu. Důvody pořízení mohou být objektivní (například souhlas s kontaktováním finančním poradcem). Není to smlouva a podle toho je k tomu potřeba přistupovat. 

5. Makléř, který se prezentuje vizitkou s logem společnosti by měl být ve smluvním vztahu se společností. Notabene, když za společnost něco podepisuje. Pokud není k nalezení na stránkách společnosti, prověřila  bych si jeho existenci dotazem k majiteli nebo jednateli společnosti. Jinak v žádném případě s ním nic nepodepisovat. Makléři navíc jsou běžně vybaveni plnou mocí od jednatele společnosti, která je opravňuje k zastupování s klienty a měl by se jí při jednání prokázat.

Jedno z témat dotýkající se dalších problémů na realitním trhu. Jaký je váš osobní názor nebo zkušenosti? Podělte se s námi.

Díky za vaše komentáře pod článkem.

Mějte se prímově.

Ivana